Středověk
V lokalitě obce za dvorem objevil střepy ze sídliště z doby hradištní jihočeský archeolog Bedřich Dubský. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1315, jež dokládá založení „Twrzicze“ královnou Eliškou Přemyslovnou, manželkou Jana Lucemburského. Podle urbáře panství Hlubockého (založeného roku 1490, Registra hlavnie zbožie Hlubockého) obsahovalo toto panství několik rychtářství, přitom ves Tvrzice byla přidělena rychtářství Milejovskému. Registra dále podávají seznam osedlých ve Tvrzicích takto: Jan Macek, Václav na Čermákovském, Prokop, Matúš, Bušek a Martin úředník.
Novověk
V roce 1552 byla odprodána ves Tvrzice (jako součást úřadu Milejovského) z panství Hlubockého Vilémovi z Rožmberka (1535 – 1592). V urbářích z roku 1580, 1589 a 1593 je ves Tvrzice uváděna jako součást panství Helfenburk. Díl tvrzický obsahující vsi Bohonice, Tvrzice, Bušanovice, Všechlapy a Kamennou koupil za 6.900 kop míšeňských od Petra Voka z Rožmberka 9.srpna 1595 Jindřich s Adamem Chřepickým z Modliškovic. Jindřich s bratrem Václavem si zde vystavěli v 16. nebo 17. století renesanční tvrz. V roce 1654 byla v Českém království provedena generální vizitace daňových povinností (Berní rula), která zachytila ves Tvrzice jako dobršsko–tvrzický majetek Ctibora Václava Chřepického z Modliškovic († 1668), posledního z rodu zde sedícího, s výčtem rolnických gruntů takto: rolník jenž qualitates osedlého má Jan Kuta a rolník nově osedlý Václav Bejšovec (každé hospodářství s výměrou polí 20 strychů) a dále tři grunty pusté (Kosovský, Pruhovský a Svatkovský), zjevně neblahý důsledek vleklé třicetileté války a epidemií. Od Chřepických Tvrzice koupil v roce 1666 Karel Leopold hrabě Caretto – Millesimo, již jako součást vlachobřezského panství. Dalším majitelem v roce 1676 byl baron Matyáš Gottfried z Wunschwitz. V roce 1680 se stal majitelem Gundakar hrabě z Dietrichsteina. Revizitační soupis z roku 1715 uvádí ve vsi Tvrzice 5 sedláků (Matěj Kuta, Václav Bejšovec, Matouš Hankovec, Václav Průcha a Jakub Svatek) a 4 chalupníky (Vojta Matějíček, Ondřej Gabriel, Řehoř Svatek a Jiřík Předota). V roce 1858 vymřel tento rod po meči a hraběnka Ditrichsteinová se provdala za hraběte Jana Bedřicha Herberstaina. Na základě zákona o pozemkové reformě z roku 1919 začala parcelace panství a velkostatku hraběte Josefa Herberstaina, který následně odprodával dílčí části svého rozsáhlého majetku. Zbytkový dvůr ve Tvrzicích bez cihelny převzal 1.října 1924 Státní pozemkový úřad a dvůr následně koupil dosavadní hospodářský správce František Pektor 1.února 1925 už i s cihelnou. Obdobně změnily majitele ve Tvrzicích i panská kovárna čp.20 a hajnice čp.17 na Ovčíně. Od 1.února 1949 došlo v zemi ke změně územní organizace správy a Tvrzice byly připojeny ze strakonického okresu do okresu Prachatice.
Po 2.světové válce hospodařil vedle soukromých zemědělců před založením družstva ještě Karel Pektor na zbytkovém statku vzniklém po pozemkové reformě.
Po roce 1948 bylo ponecháno Pektorovi už jen 14 ha a po 2 letech převzal pozemky Státní statek. V roce 1957 bylo založeno ve Tvrzicích jednotné zemědělské družstvo (tzv. III. typ JZD), Pektorův statek využilo JZD pro správu a živočišnou výrobu. Společně s Bohunicemi postavilo v r.1963 JZD nový čtyřřadový kravín, který pak využíval i Újezdec. Pro získání nových pracovních sil do družstva postavilo JZD v r.1967 montovanou finskou dvoubytovku. Následně v srpnu r.1969 zahájilo JZD novostavbu první zděné čtyřbytovky s předáním v roce 1972, druhou čtyřbytovku dokončili v roce 1974 a v roce 1975 dokončili šestibytovku. Ze školy, která byla zrušena, bylo vybaveno pohostinství a v patře upraven sál.
Pamětihodnosti
V obci stávala středověká tvrz, bylo to v místech dnešního dvora, podle některých pramenů stála tvrz na Hůrce. Na tvrzi měli i vlastní pivovar, existoval jen krátce a to v letech asi 1600 až 1680. Tvrz s pivovarem Ditrichštejnská správa zbořila, neboť jim uprostřed dvora překážela a pivovárek převedla do Vlachova Březí. Dvůr tvrzického velkostatku dostal po celkové přestavbě barokní ráz. K velkostatku patřila i vlastní cihelna (postavená v roce 1921) situovaná jižně od obce, její komín dosud stojí. V blízkosti cihelny, v trati U větrníku bývalo do poloviny 20.století větrné kolo, které čerpalo vodu ze studně až do statku. Na cestě k Dubu je v troskách kříž s profilovaným kamenným podstavcem.
Dnešní obec je rozptýlená do tří skupin s nevýraznou návsí, na které stojí neslohová kaple se zvonicí z poloviny 19.století. K obci přináleží samoty „Ovčín“ a „Pahrbek“.
Tři objekty v obci jsou chráněny coby kulturní památka ČR:
- Usedlost čp. 7, s původně žlutě-modrým štítem
- Usedlost čp. 9, bez obytného domu
- Usedlost čp. 11
Všechny tyto stavby jsou připisovány lidovému staviteli Jakubu Bursovi (představitel tzv. selského baroka) a jsou z jeho vrcholného období 1860 až 1862. Dům čp.9 je bývalý hostinec, dnes již přestavěný. Dům čp.11 je s křídlovým volutovým štítem s lidovým obrazem. Mezi dolním a horním obrazem v nice štítu stával lidový verš: Krásny jest o Bože svět tvuj / když má nad sebou Tebe. / Třeba zde jenom anděle / a země bude nebe. / Pluh obor země opanoval / největší říše založil / a nikdo ho ve válce nesbořil. Text zaznamenala historička Dr. Alžběta Birnbaumová v roce 1932, když sepisovala v okolí památky.